28. 06. 2018

Na Symposiu Q21 jsme otevřeli otázku prvního globálního hlasování

Jakou otázku byste položili celému lidstvu, kdybyste mohli? V Institute for Democracy 21 aktuálně rozvíjíme myšlenku prvního skutečně globálního hlasování, které by poukázalo na možnost propojení lidstva na celém světě za účelem diskuse či rozhodování.

Smyslem setkání „Symposium Q21“ bylo prodebatovat s českými i zahraničními filozofy, vědci a mysliteli nový přístup k odpovědím na všeobecné lidské otázky, který nám umožňuje dnešní rozšíření moderních technologií. Mezi hosty Symposia byli přední odborníci z humanitních i technologických oborů. Diskuse se zúčastnili Karel Janeček za Institute for Democracy 21, Tomáš Sedláček, ekonom, pedagog, autor knihy „Ekonomie dobra a zla“, Marek Havrda, ekonom a sociolog s mezinárodní působností specializující se na tematiku umělé inteligence, Lukáš Sedláček, politolog, pedagog, zakladatel ELAI (European Leadership & Academic Institute Prague) a start-upu Poetizer, Amanda Fielding, britská neurovědkyně, výzkumnice v oblasti lidského vědomí. Komorní diskusi v příjemném prostoru Skautského institutu moderoval Ondřej Koutský, ředitel Institute for Democracy 21.

Moderní lidstvo se v současnosti potýká s mnohými globálními problémy. Vyvíjíme umělou inteligenci bez jasného rámce jejího omezení. Propojení lidstva skrze sociální sítě přineslo mnoho dobrého, ale také rozdělení společnosti do sociálních bublin a odpojilo nás od diskusí „offline“. Výzvy, jakými jsou globální oteplování, hladomor, migrační vlna a s ní související humanitární krize, globální nárůst deprese jako civilizační choroby, jsou jen některými z problémů, které překračují hranice národních států a je potřeba na ně reagovat globálně.

Abychom otevřeli diskusi o možných řešeních těchto problémů společně – mezi všemi lidmi chceme v příštích letech vytvořit první skutečně globální referendum či hlasování o jedné společné otázce pro celé lidstvo. Zatím jsme na začátku dobrodružné cesty, a tak sledujte další dění v IFD21 a přečtěte si text Tomáše Sedláčka pro Hospodářské noviny:

Tomáš Sedláček: Otázka světa aneb Vůle lidí místo vůle lidu

Psáno pro HN

Co chtějí lidé? Jakou otázku byste položili lidstvu jako takovému, kdybyste mohli? Až doposud se o všem hlasovalo na národním principu. A i nejplanetárnější organizace – Organizace spojených národů – je založena na logice národa a jejím stavebním prvkem je národ. Jsou to přeci United Nations, jak se tato organizace jmenuje, nikoli United People. Slyšíme hlas národů, nikoli hlas lidí.

To je důležitý rozdíl, byť to tak nevypadá. Kdyby se svět organizoval podle jiných kategorií než národů, řekněme podle povolání, výsledky by vypadaly jistě jinak. Člověk volí jinak jako prodavač, ekonomka, vědec, maminka na mateřské než jako Čech či Němec. Mohli bychom se organizovat podle věkové kategorie, barvy vlasů, vyznání – to je jedno – důležité nyní je, že by hlasování vypadalo jinak: podle toho za koho se ve volbách považuji či podle toho, koho cítím, že zastupuji.

Ticho lidu

Přestože hlas lidu je v dnešní době hlasem božím, nikdy nezazněl. A přestože se říká, že chodíme hlasovat, náš hlas ve volbách není ve skutečnosti hlasem, ale (v tichosti) vloženým volebním lístkem do obálky. Hlas si přeci může svobodně říkat, co chce, jak chce – oproti tomu volby jsou volbou odpovědi z předem definované množiny možností. Navíc se otázka netýká toho, co chtějí lidé, ale co chce lid, národ, což se trochu staromilsky často mylně zaměňuje. Za starých časů znamenali lidé národ, proto také podobnost lidé-lid, což funguje ve stejném smyslu i v angličtině people-peoples. Lid jsou národy, „peoples“ jsou národy. Ani v jednom případě to neznamená lidstvo.

Hlas lidí zatím nikdy nezazněl. Zazněla otázka na volbu politika či strany toho kterého národa, občas odpověď na otázku v referendu, která se týkala politického rozhodnutí. To však není hlas lidí, ale hlas národa. Když Němec, Čech volí (nikoli „mluví“), volí jako Němec, Čech, nikoli jako člen lidské rasy. A je to historicky pochopitelné, dějiny se až donedávna rýsovaly jako boj jednoho národa proti druhému. Navíc se tento hlas týkal otázek výhradně politických, nikoli otázek životních, nikoli otázek, na kterých skutečně záleží.

Velký krok pro lidstvo

Technicky už je to jenom malý krůček (proto je dobré se nad tím pomalu zamýšlet), ale pro lidstvo to bude krok veliký. Často se dnes hovoří o krizi demokracie, ale je to krize národní demokracie, o kterou jde především. Možná demokracie (vše)obecná bude umět mnoho věcí řešit snadněji. Možná demokracii čeká světová etapa, která ještě nenastala. Od demokracie v obcích (antické Athény) k demokracii vše-obecné, světové. Možná by bylo dobré se řídit nejen tím, co chtějí Němci, Čechové a Argentinci jako členové národa, ale všichni tito výše zmínění jako lidé. Lidí jako lidí se zatím nikdo na nic neptal.

Možná je demokracie zaseklá zrovna ve zvláštním bodě – na úrovni národů. Možná by se plno věcí vyřešilo lépe, kdybychom se nad nimi zamysleli obecně, jako lidské bytosti, odhlédnuvše od národa. Koneckonců řešení drtivé většiny problémů, které národy trápí, již dávno přerostla národní státy. Ani my nemáme problémy nějak zvlášť specifické (jako za dob transformace), ale naše problémy jsou světové. Od migrace, přes ekologii, regulaci nadnárodních trhů – to všechno jsou věci, na které je stát sám o sobě krátký a otázky se tak stávají na této úrovni těžko řešitelné. Nikdo nechceme huntovat přírodu, ale pokud začne ohleduplněji (a tedy dráž) vyrábět jen jeden národ – a ostatní ho nebudou následovat – tento národ propadne v konkurenčním boji proti národům a firmám, které na nějaký čistý vzduch kašlou. Tato rozhodnutí musíme dělat spolu. Jako lidé.

Tedy: kdybyste teoreticky mohli, na co byste se zeptali? Jak by měla znít první otázka, kterou lid jako takový poprvé v dějinách položí sám sobě? Možná je to ona čekaná vzpruha demokracie, která čeká dnes již téměř dokonale propojený svět – obchodně, internetem. A možná zjistíme, že i hodnotově jsme jako lidé propojeni více, než si myslíme (vrahy a blázny má každý národ, vyznání i ideologie). Možná jsme jako lidé v celku jednotnější než jako zástupci lidu v národovecko-politickém smyslu. Možná demokracie nepotřebuje „grassroots“ záchranu „zespod“, ale „shůry“. Když demokracie, tak pořádně, když lid, tak všechen. Jaká by měla být první otázka světa?