.ddown-toggle-text { white-space:normal !important; }

Průzkum a analýzy

Průzkum a analýzy

Od roku 2013 jsme provedli již tři rozsáhlé volební průzkumy, ve kterých jsme zjišťovali, jak by volby dopadly, kdyby občané volili pomocí Demokracie 21. Uskutečnili jsme je v roce 2013 při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v roce 2014 při senátních a komunálních volbách a v roce 2018 při volbě prezidenta.

2018

Demokracie 21 a prezidentské volby

Dosud nejrozsáhlejším experimentem s volební metodou Demokracie 21 byla celospolečenská hra Prezident 21, dostupná na internetu od prosince roku 2016 do ledna 2018. Interaktivní formou jsme tak chtěli představit hlasovací systém Demokracie 21 a zároveň zvýšit zájem občanů o prezidentskou volbu.

Díky Demokracii 21 mohli účastníci svým favoritům rozdělit až tři kladné hlasy a jeden záporný. Stránku navštívilo přes 3 miliony Čechů, 326 790 se jich zúčastnilo hlasování po ověření telefonním číslem. Výsledky online experimentu jsme doplnili o reprezentativní výzkum populace oprávněných voličů v ČR, který se uskutečnil během prvního kola prezidentské volby a zúčastnilo se jej 2 568 respondentů. Sběr dat metodou CAPI provedly agentury STEM/MARK a Median.

Výsledky volebního průzkumu metodou Demokracie 21

Experiment ukázal, že pokud by voliči v prezidentské volbě měli k dispozici tři kladné hlasy a jeden záporný, hlavou státu by se stal Jiří Drahoš a více lidí by bylo s výsledkem volby spokojených.

Mezi hlavními rivaly volby - Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem - existoval významný překryv voličů: celkem 33 % voličů Miloše Zemana udělilo jeden ze svých dalších hlasů také Jiřímu Drahošovi, opačně to bylo o 5 % méně. Miloš Zeman by vlivem záporných hlasů v Demokracii 21 skončil až na pátém místě z devíti kandidátů.

Aktuálně platným většinovým systémem prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman, ačkoli je polarizujícím kandidátem, kterého část populace volí a část odmítá. Dokládá to podobný počet kladných a záporných hlasů, které v průzkumu obdržel. Jeho voliči jsou značně vyhranění a méně ochotní sympatizovat s jinými kandidáty.

Celkem 83 % respondentů využilo v průzkumu možnost rozdat více hlasů, záporný hlas udělilo 77,5 % účastníků průzkumu. Naopak menšina, 17 % voličů, využilo pouze jeden hlas. Dvě třetiny z těchto voličů hlasovaly právě pro Miloše Zemana. Největší podíl elektorátu, který se drží udělení jednoho hlasu, tvořili voliči KSČM (35 % z nich), lidé se základním vzděláním (28,1 % z nich) a lidé starší 70 let (25,1 % z nich). Naproti tomu lidé s vyšším vzděláním a mladí lidé často rozdělili všechny hlasy, a tak naplno využili potenciálu systému Demokracie 21.

2014

Demokracie 21 v senátních volbách

Cílem výzkumu bylo porovnat výsledky voleb při použití současného dvoukolového většinového systému a Demokracie 21. Volební experiment proběhl formou exit pollu, respondenti byli dotazováni po opuštění volební místnosti během senátních a komunálních voleb 2014. Průzkum proběhl ve 12 volebních obvodech z 27 a celkem se jej zúčastnilo  4 750 respondentů. Výzkum realizovala agentura Market Vision.

Hlavní hypotézou bylo, že systém Demokracie 21 bude ve srovnání s většinovým dvoukolovým systémem přinášet konsensuálnější výsledky. Druhá hypotéza předpokládala, že díky efektu více hlasů klesne konkurence mezi středovými kandidáty. Nejen v České republice se často stává, že se díky vysoké konkurenci na středu politického spektra navzájem právě tito středoví kandidáti vyřadí, a do druhého kola postoupí populisté či extremisté.

Cílem experimentu bylo také potvrdit, či vyvrátit výsledky průzkumu z roku 2013, konkrétně týkající se využívání záporných hlasů. První experiment jasně ukázal, že voliči negativní hlasy nevyužívají proti přímé politické konkurenci, ale spontánně proti extremistickým a populistickým kandidátům a stranám.

Průběh průzkumu

Volebního průzkumu při senátních volbách se zúčastnilo 4 750 respondentů, vybraných reprezentativně vzhledem k obyvatelstvu volebního obvodu. Experiment proběhl ve 12 obvodech z 27. Voliči byli při opouštění volebních místností požádáni o vyplnění dotazníku, v němž mohli udělit dva kladné a jeden záporný hlas všem kandidátům napříč politickým spektrem.

Výsledky průzkumu

Hlavní hypotéza, že Demokracie 21 bude přinášet výrazně konsensuálnější výsledky, se v experimentu potvrdila jen částečně. Ke změně na první pozici došlo pouze ve 2 z 12 volebních obvodů. Nejzajímavějším příkladem jsou výsledky z volebního obvodu Zlín, kde v systému Demokracie 21 zvítězila kandidátka sociální demokracie (ČSSD) Alena Gajdůšková, a porazila tak vítěze reálných voleb Františka Čubu ze Strany práv občanů (SPO).

Druhým příkladem rozdílného výsledku byla Česká Lípa, kde v systému Demokracie 21 zvítězil Karel Tejnora, kandidát Občanské demokratické strany (ODS), který jinak v prvním kole reálných voleb skončil na třetím místě.

Přestože změnu na první pozici přinesl volební systém Demokracie 21 jen v případě dvou obvodů, hypotézu o snížení konkurence ve středu politického spektra potvrzují i změny na druhých a třetích místech, ke kterým došlo ve třech volebních obvodech. Uvedené rozdílné výsledky v případě druhých a třetích pozic v prvním kole reálných voleb poukazují na to, že většinový dvoukolový systém mimo jiné znemožňuje postup do druhého kola kandidátům, kteří mají potenciál oslovit širší elektorát než ti kandidáti, kteří ve volbách do druhého kola skutečně postoupili.

Z výsledků experimentu rovněž vyplývá, že jednokolová volba pomocí Demokracie 21 dokáže ve většině případů „předpovědět“ vítěze druhého kola. I tento závěr je třeba potvrzovat dalšími testy, nicméně se lze domnívat, že případné zavedení Demokracie 21 namísto současného dvoukolového volebního systému do Senátu by mohlo výrazně ušetřit náklady za volby a také zvýšit nízkou průměrnou volební účast v obou kolech volby.

Shrnutí

Volební experiment z roku 2014 potvrdil funkčnost Demokracie 21 a prokázal, že je plnohodnotnou alternativou většinových volebních systémů. V testování je nutné pokračovat, získaná data však už nyní dokazují, že ve srovnání s většinovými systémy vede Demokracie 21  ke konsensuálnějším výsledkům.

Díky efektu více hlasů, který je hlavním prvkem Demokracie 21, lze také mnohem lépe měřit spokojenost voličů (tzv. index spokojenosti). Díky tomu, že voliči mohou podpořit více kandidátů, snadno zjistíme i počet voličů spokojených s vítězem. Zejména v porovnání se systémem jednokolovým (relativní většiny) přináší výsledek zvoleným zastupitelům také větší legitimitu.

2014

Demokracie 21 a komunální volby

Cílem bylo vytvořit modelovou situaci přímé volby starostů, o které se v Česku hojně diskutuje a pravidelně se objevují návrhy zákonů na její zavedení. Pro účely experimentu byli za kandidáty na starosty či primátory vybráni lokální lídři kandidátek politických stran. Průzkum zjišťoval výsledky voleb při použití metody Demokracie 21 vůči jednokolovému většinovému systému, tzv. first-past-the-post (FPTP).

Průběh experimentu

Experiment proběhl v 15 obcích, které byly podle počtu obyvatel rozděleny do tří kategorií. Ve všech obcích se průzkum uskutečnil na reprezentativním vzorku obyvatel. Celkem se jej zúčastnilo 4 129 respondentů a realizovala ho agentura Market Vision.

Respondenti dostali základní informace o způsobu volby pomocí systému Demokracie 21 a následně odpovídali na otázku, koho by volili za starostu/primátora v případě, že by měli jeden hlas. Poté provedli volbu metodou Demokracie 21, při které mohli využít až dva kladné a jeden záporný hlas. Kromě toho účastníci odpovídali na tři otázky, které zjišťovaly jejich znalost současného systému komunálních voleb.

Výsledky průzkumu

Test přímé volby starostů a primátorů potvrdil hypotézu, že při srovnání s jednokolovým většinovým systémem (first-past-the-post, FPTP) bude Demokracie 21 přinášet rozdílné výsledky.

Ze 13 obcí, kde probíhalo testování plnohodnotně pomocí systému FPTP i Demokracie 21, došlo ke změně vítězného kandidáta ve třech obcích. Ještě častější byly změny na druhých a třetích místech. Ty nastaly při započtení záporných hlasů v šesti obcích. Stejně jako v případě senátních voleb se i v testu přímé volby starostů potvrdilo, že největší příjemci záporných hlasů tyto hlasy získávali od voličů napříč politickým spektrem.

Za pozoruhodný lze - i díky výjimečnosti hlavního města z hlediska velikosti - označit výsledek v Praze, kde by přímou volbou vyhrál Tomáš Hudeček (tehdy TOP 09), ačkoli jeho strana ve volbách skončila až druhá. Hudeček zvítězil ve všech testovaných variantách volby. Nad Adrianou Krnáčovou z hnutí ANO získal prvenství jak v systému FPTP, tak v Demokracii 21 bez započtení záporných hlasů o 3 % hlasů.

Chování voličů a znalost komunálního volebního systému

Data rovněž ukazují, že polovina voličů (50 %) v komunálních volbách vhazuje do urny celé kandidátní listiny, tedy podporuje jednu danou stranu. Necelá třetina (29 %) pak využívá jen několika preferenčních hlasů a zaškrtává osobnosti. Zhruba pětina (21 %) využívá obou možností.

Příklady na prověření znalostí systému potvrdily názory politologů, že většina voličů komunálnímu volebnímu systému nerozumí. Na jednodušší z dvojice příkladů odpověděla správně třetina dotazovaných (33,3 %), zatímco dvě třetiny odpověděly špatně. Ve druhém, složitějším příkladě, označila správnou odpověď jen necelá pětina respondentů (24,2 %). Odpovědi se vyhnulo 17,7 % a zbytek odpověděl špatně.

2013

Demokracie 21 a sněmovní volby

Volební experiment v roce 2013 probíhal v době konání voleb do Poslanecké sněmovny ČR ve 14 krajích na reprezentativním vzorku 2 533 respondentů. Voliči dostali k dispozici lístek, na němž byly za každou stranu kandidující v daném kraji uvedeni první dva kandidáti. Respondenti pak rozdělovali 4 kladné a 2 záporné hlasy přímo kandidátům napříč politickým spektrem, nikoli stranám. Účastníci průzkumu mohli, ale nemuseli použít všech 6 hlasů, jelikož počet udělených hlasů je v systému Demokracie 21 dobrovolný. Průzkum realizovala agentura Market Vision.

Průběh experimentu

Jelikož v systému Demokracie 21 se rozhoduje přímo o kandidátech a nikoli stranách, aplikace na volby do sněmovny by vyžadovala zásadní úpravu volebního zákona.  Nehlasovalo by se ve 14 krajích, ale například v 81 obvodech, jako je tomu u voleb do Senátu. Každá strana by mohla nominovat maximálně dva kandidáty, volič by měl k dispozici 4 kladné a 2 záporné hlasy a z každého obvodu by vzešli dva úspěšní vítězové - budoucí poslanci. Strategie nominace kandidátů za politické strany by se při takovém uspořádání velmi pravděpodobně změnila - ne vždy by šli silní kandidáti proti sobě ve stejném obvodu, což je situace, se kterou jsme museli pracovat v tomto volebním experimentu.

Zjištění z tohoto průzkumu je tedy nutné interpretovat spíše otevřeně. Konkrétní volební výsledky by se za jiných podmínek stranických nominací jistě mohly lišit, zároveň však experiment prokázal některé zásadní efekty systému s více hlasy a poukázal na možné voličské chování v rámci takového systému.

Abychom otestovali různé varianty Demokracie 21, simulace v experimentu proběhla s různými variantami počtu záporných hlasů, se dvěma, s jedním a pouze s kladnými hlasy. Jednalo se o první rozsáhlý experiment s použitím Demokracie 21 v politické volbě na území České republiky.

Základní výsledky experimentu

Hlavním zjištěním průzkumu je, že voliči navrhovaný volební systém bez problémů pochopili, jen 35 hlasů bylo neplatných. Vyvrátila se tak obava, že by systém Demokracie 21 byl pro voliče příliš náročný. Dále jsme vyvrátili představu, že lidé jsou zvyklí používat pouze jeden hlas, jak je tomu u stávajících voleb do Poslanecké sněmovny. Až 83 % respondentů spontánně využilo možnost rozdat více hlasů, 29 % použilo maximální možnou kombinaci 4 kladných a dvou záporných hlasů. Záporný hlas celkem udělilo 61 % účastníků průzkumu.

Použití více hlasů

Naprostá menšina voličů využila pouze jeden hlas (17 %). Největší procento elektorátu, který se drží udělení jednoho hlasu, tvořili lidé s nízkou informovaností o politickém dění a lidé z obcí do 10 tisíc obyvatel (20 % z nich), dále voliči KDU-ČSL, SPOZ (24 % z nich) a KSČM (20 % z nich).

Naproti tomu lidé s vyšší informovaností o politice (38 % z nich), mladí lidé (34% z nich), vysokoškoláci (34 % z nich), podnikatelé (36 % z nich), lidé ze středních měst (36 % z nich), lidé s nadprůměrným příjmem (39 % z nich) a voliči Svobodných, ODS, TOP09 a Úsvitu (39 %, 34 %, 33 % a 33 % z nich) rozdělovali častěji všechny hlasy, a tak naplno využili potenciálu systému Demokracie 21. Rozdíly ve využití hlasů však nebyly napříč populací až tak významné, až na pár výjimek.

Volební výsledky podle Demokracie 21

Pro správnou interpretaci výsledků je nutné si připomenout, že v roce 2013 poprvé kandidovalo  hnutí ANO, bude líp a Úsvit - národní koalice,  jako zcela nové politické subjekty. Voliči si s nimi ještě nemohli spojovat žádné výrazné negativní emoce a zřejmě i proto se těmto stranám vyhnuly záporné hlasy, které by nyní po několika letech působení na politické scéně pravděpodobně obdrželi v jiném měřítku.

V základním zkoumaném modelu Demokracie 21 se 4 kladnými a 2 zápornými hlasy získávala obě tato uskupení hodně hlasů, více hlasů dále prospívá situaci menších stran, jako je Strana Zelených, Piráti, KDU-ČSL a Svobodní.

Tradiční strany ODS i ČSSD skončili v experimentu s horším procentuálním výsledkem, než v současném poměrném volebním systému. Obě strany v té době byly spojovány s určitýmu korupčními aférami, u ODS šlo o kauzu Jany Nagyové a Petra Nečase, u ČSSD šlo o kauzu hejtmana a ministra Davida Ratha. Nejhůře v experimentu dopadla KSČM, která na sebe strhla největší část záporných hlasů a do parlamentu by se vůbec nedostala.

V modelu Demokracie 21 s jedním záporným hlasem a bez záporných hlasů posílily hlavně menší strany na úkor velkých stran.  Zajímavý je i pohled na negativní hlasy, kterých nejvíce dostali kandidáti kontroverzních stran jako KSČM, ODS a ČSSD . Naopak téměř žádné záporné hlasy nedostaly strany, které nejspíše lidé vnímali jako ty, jenž nemají velkou šanci na úspěch. A to i přesto, že by mohly  být označeny za extremistické - například Dělnická strana. Málo záporných hlasů obdržely také mladé strany a hnutí - ANO, bude líp a Úsvit.

Výsledky a závěry

Experiment ukázal, že při použití negativních hlasů může Demokracie 21 zvýhodňovat nové strany a hnutí a usnadnit jim vstup na politickou scénu či zvýšit podporu, kterou by měly v systémech pouze s jedním hlasem.

Dále lze říci, že Demokracie 21 dává větší šanci na úspěch menším stranám, které jsou více konsenzuální a tak dokáží oslovit i voliče jiných stran. Těmto stranám lidé nedávají záporné hlasy a zároveň voliči nemají strach z toho, že by jejich hlas pro tyto strany “propadl”. S více hlasy může volič v rámci jedné volby podpořit více subjektů a nemusí tak volit strategicky “menší zlo”.

Záporné hlasy v Demokracii 21 fungují jako prvek, který upozorňuje na strany/kandidáty s kontroverzní (korupční) minulostí či s extrémním postojem (KSČM). Více pozitivních hlasů pak zvýhodňuje konsenzuální strany, které se snaží zaujmout co největší spektrum voličů.

V přepočtu na mandáty jsou výsledky tohoto prvního experimentu poněkud vágní, jelikož šlo o modelovou situaci s použitím dvou prvních kandidátů z každé listiny, ačkoli lze předpokládat, že strany by své kandidáty v systému Demokracie 21 stavěly s jinou logikou.

Výsledky se tak blíží výsledkům většinového volebního systému, přičemž v jiných průzkumech se výsledky metodou Demokracie 21 v přepočtu na mandáty blíží více výsledkům poměrného systému. K upřesnění tohoto jevu je zapotřebí dalších rozsáhlý výzkumů.

Ve výsledcích můžeme však pozorovat několik zajímavých efektů

Hnutí ANO by získalo ve verzi 4+2- 19 mandátů, ČSSD 3 mandáty, TOP 09 3 mandáty, ODS 2 mandáty a KDU-ČSL a Strana zelených po jednom mandátu. Ve verzi 4+1- by ANO získalo 17 mandátů, ČSSD 7 mandátů, TOP 09 2 mandáty a ODS s Úsvitem po jednom mandátu. Ve verzi 4+0- by ANO získalo 13 mandátů, ČSSD 10 mandátů, TOP 09 3 mandáty a ODS s Úsvitem po jednom mandátu.

Zajímavé je také zmínit, že z lídrů politických stran by mandáty obdrželi ve verzi Demokracie 21 4+2-. pouze Karel Schwarzenberg a Ondřej Liška (Andrej Babiš by mandát nezískal), a ve verzi Demokracie 21 s jedním záporným hlasem a bez záporného hlasu pouze Karel Schwarzenberg, Andrej Babiš a Tomio Okamura. Nutno však podotknout, že tento výsledek simulace je způsoben právě tím, že lídři proti sobě šli ve stejných krajích.

Nicméně lze zcela určitě říci, že žádný z lídrů KSČM by se do sněmovny nedostal (obdrželi od 9 % do 27 % všech negativních hlasů ve svých krajích, nejvíce pak Vojtěch Filip). Mezi politiky, kteří obdrželi největší procento negativních hlasů se dále počítá Vít Bárta (24 % negativních hlasů v kraji), většina lídrů ODS (od 7% do 21 % všech negativních hlasů v kraji), Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek za ČSSD (16 % a 17 % všech negativních hlasů v kraji). Absolutním “anti-vítězem” je pak Miroslav Kalousek, který obdržel necelou třetinu všech negativních hlasů ve středočeském kraji (32 %). Naopak, nejpopulárnějšími politiky co se kladných hlasů týká byli Jiří Běhounek (17 % všech kladných hlasů v kraji), Karel Schwarzenberg a Jiří Pospíšil (14 % všech kladných hlasů v kraji). V součtu kladných a záporných hlasů je pak nejpopulárnějším politikem Jiří Běhounek (20 % všech hlasů v kraji), následován Jiřím Zimolou (19 % všech hlasů v kraji), Romanem Procházkou, Martinem Kolovrátníkem (18 %) a Karlem Schwarzenbergem (17 %).