Vznik a podstata Demokracie 21

Vznik a podstata Demokracie 21

„Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost, to je matematika humanity.“

– Tomáš Garrigue Masaryk

Demokracie má své slabiny - může se stát, že v ní zesílí populismus nebo extremismus. Lidé se mohou nechat zmanipulovat. Nicméně je to systém spravedlivý - každý v něm má rovnou příležitost, a to je pro společnost klíčové. Určitě stojí za to zamýšlet se, jak si demokracii udržet a jak dosahovat toho, aby dobře a efektivně fungovala.

Demokracie - nebo-li - vláda lidu, je stav, kdy má člověk při volbách obyčejně jeden hlas a vyhrává ten, kdo získá hlasů nejvíce (viz First Past The Post). Tento systém by se dal považovat za „zastaralý“, řekněme, že je to taková verze 1.0. O něco propracovanější je poměrný systém, jaký známe u nás - to je jakási verze 1.2. Jako ještě o trochu modernější systém bychom mohli označit tzv. australský systém (viz Single Transverable Vote) - verze 1.7.

Když vizionář a pozdější zakladatel IFD21 Karel Janeček identifikoval, že jádro problémů naší společnosti neleží v korupci, ale že jsou to mocní lidé, které si volíme do čela státu, začala cesta za změnou volebního systému.
Karel Janeček poprvé vytvořil volební systém založený na efektu více hlasů - včetně minusového hlasu jako nástroje proti korupci - v roce 2012. Podle předchozího vzoru nazvěme tuto verzi 2.0. Po konferenci na Právnické fakultě na jaře 2013 pak vzniká

Demokracie 2.1. Samotný nápad dostal Karel Janeček přímo během diskuse na fakultě, a když se nad ním ještě tentýž večer dále zamýšlel, zakusil bájný „heuréka“ efekt. Uvědomil si totiž, že zřejmě vynalezl univerzální nástroj celosvětového významu. Asi jako přechod z DOSu na Windows.

Demokracie 2.1 čelila hned v období svého vzniku vlnám nevole, a to zejména ze strany politiků. Nový objev bylo také potřeba konzultovat s odborníky z celého světa, např. z britské univerzity v Cambridge nebo amerického Stanfordu. Zde vznikl nápad na první praktické využití Demokracie 2.1, a to v tzv. participativním rozpočtování, v němž mohou sami občané a občanky rozhodovat o tom, jak se rozdělí veřejný rozpočet. Těchto „rozpočtování“ proběhlo po celém světě již mnoho a všude byla velice kladně přijata.

Nejdůležitější význam Demokracie 2.1 tkví právě v efektu více hlasů. To znamená, že každý účastník hlasování může udělit více hlasů, než je vítězných možností. Ultimátním cílem Demokracie 2.1 je její politická aplikace. Jako nejlepší cesta, jak prosadit tento systém, se však ukázala cesta nepřímá, např. prostřednictvím již zmíněného participativního rozpočtování, sociálních her, jakou byl Prezident 21, nebo aplikací v zahraničí.